Když jsem mezi přáteli otevíral téma arabské hudby, většinou jsem se setkal s negativním názorem a slovy jako „to není nic pro mě„. A v těch chvílích jsem položil otázku – „víš, že arabská hudba je víc než songy z diskoték a pláží v Tunisku nebo Egyptě? Co třeba hudba od Rogéra Fakhra?“
Zprvu jsem si říkal, že začnu psát články o populární hudbě, která teď letí na Blízkém východě, protože se věnuji intenzivně perské hip-hopové scéně. Jenže pak mi došlo, že bych nejprve rád napsal sérii článků o hudbě minulosti, hudbě zapomenuté a opomenuté a té, která si podle mě zaslouží pozornosti. A není lepší osoba, než Rogér Fakhr a jeho deska Fine Anyway.
Hvězda libanonské alternativní scény
„Každý Libanonec, který žil nebo vyrůstal ve své zemi, v sobě vždycky bude mít smutek, určitou melancholii nebo nostalgii,“ říká Rogér (vyslovuje se jako „Rožé„) v rozhovoru pro magazín Test Pressing v roce 2021. Tahle věta skvěle charakterizuje kompilační desku Fine Anyway, kterou nově vydalo v roce 2021 berlínské studio Habibi Funk. Ale vraťme se do sedmdesátých let, kdy skladby této desky vznikly.
Rogér Fakhr přichází k hudbě již jako mladík na střední škole, kde začíná hrát v kapele a počíná skládat své první písně. Velký vliv na Rogéra měl jeho středoškolský učitel, který mu na kytaru hrál písně Boba Dylana – jako kdyby vše zajímavé vždy začínalo u Dylana?(Nemohl jsem si tuhle poznámku jen tak odpustit.) I to je možná důvodem, proč si Rogér zvolil pro svou hudbu anglický jazyk. V sedmnácti letech opouští svou rodinu, která byla proti jeho muzikantské dráze, začíná cestovat po Libanonu s kytarou a učí se od ostatních muzikantů.
„Kráčel jsem skrz celý Libanon; ze severu na jich, z východu na západ… kamkoliv. Šel jsem celý den, až jsem došel do vesnice a našel někoho, u koho bych zůstal na noc, žil ve stanu. Libanon v těch dnech, bože, to bylo něco úžasného.“ (rozhovor pro MEE, květen 2021)
V letech před občanskou válkou (1975-1990) byla bejrútská/libanonská alternativní hudební scéna ve svém zlatém období a rocková, folková, ale i jazzová hudba byla na vzestupu. V této době začínají zářit hvězdy libanonské alternativní scény jako například Issam Hajali, Ziad Rahbani a další. ( O nich snad již brzy v dalších článcích.) Rogér hraje šest nocí v týdnu s Rahbaním a dalšími v Hamra restaurant Pizza & Vino v Bejrútu a dále pořádá řadu koncertů na Americké univerzitě v Bejrútu a to i během válečných let.
Píseň „Spending My Time Drinking Tea“ je jednou z písní, která na kompilaci Fine Anyway chybí, Rogér ji však vzpomíná při svém rozhovoru pro Test Pressing. Skladba vznikla v roce 1975, v té době vyhrává v libanonské televizní soutěži v kategorii zpěvák-skladatel. Skladba v člověku probouzí zvláštní pocit pohody a představ o tom, jak v oněch letech před vypuknutím války musel být život v Bejrútu naplněný a úžasný, jak o něm mluví Rogér v předchozí citaci z rozhovoru.
„Bejrútská hudební scéna byla neobyčejná. Libanon byl kulturně velmi bohatý a hudba zněla ze všech koutů.„
(rozhovor pro MEE, květen 2021)
Když začala občanská válka Rogér často cestoval do Paříže. Sám v rozhovoru říká, že byl donucen odcestovat, pokud nechtěl nosit zbraň a střílet mnohdy po lidech, se kterými hrál. Jeho otec pracoval pro místní aerolinky a tak pro něj cesta byla poměrně snadná. Pobyty v Paříži mu přinášely hudební rozvoj, setkával se zde s novou hudbou, která na něj měla velký vliv. V Paříži také nahrál některé písně, které se objevují v kompilaci Fine Anyway.
Většina z dnes dochovaných skladeb vznikala mezi lety 1970-1980. Poté Rogér Fakhr hrál půl roku na turné v Norsku a později se přesouvá do Spojených států, kde byl jedním z hudebníků na turné asi nejznámější libanonské zpěvačky Fajrúz. Po turné se usazuje v Kalifornii, kde žije dodnes.
Cesta k albu Fine Anyway
Cesta k této kompilační desce nebyla ani trochu jednoduchá. Písně, které na ní nalezneme byly nahrané jako jednotlivé skladby a nikdy dříve nevyšly na jedné desce. Byly nahrané na kazetách a roztroušeny mezi řadou lidí, převážně Rogérovými přáteli. Ty se dostali k Jannisi Stuertzovi, zakladateli berlínského studia Habibi Funk. Když Jannis Rogéra kontaktoval, Rogér své nahrávky nechtěl vydat. Jeho názor změnila nešťastná událost z 4.srpna 2020, kdy v bejrútském přístavu došlo ke katastrofickému výbuchu, při kterém zemřelo 218 lidí a více jak 7000 bylo zraněno a Jannis znovu kontaktoval Rogéra, že chystá kompilaci libanonské hudby a výtěžek byl věnován Červenému kříži, který pomáhal obětem této tragédie. Fakhr souhlasil se zařazením písně Fine Anyway na album. Po vydání Jannis Stuertz opět kontaktoval Fakhra a domluvil se na vydání kompilačního alba jeho skladeb ze sedmdesátých let a Rogér nyní již souhlasil. Album vyšlo 9.dubna 2021.
O desce Fine Anyway
Jak již bylo řečeno, deska vyšla letos v dubnu. Najdete na ní 18 skladeb, celková délka je 45 minut a 20 sekund, vyšla pod taktovkou berlínského labelu Habibi Funk a kromě možnosti si ji poslechnout například na streamovacích službách jako je Spotify, YouTube a další, je možné ji zakoupit i jako vynilovou desku. (Nemohu si opět odpustit poznámku o svém štěstí, že jsem hrdým vlastníkem tohoto vynilu.) Deska obsahuje booklet, který dopodrobna sleduje Rogérův příběh a vznik jeho hudby a též většinu fotografií, které jsou i součástí tohoto článku. Podívejme se ale blíže na album.
Lady Rain
S touto písní Rogér vyhrál soutěž Toute La Ville Chante. Pochází s roku 1975, je plna melancholie, zní v ní něžný ženský hlas a flétna. Sám Rogér k ní říká: „Myslím, že je o konci zimy, nebo o začátku jara. Začátkem května déšť pláče své poslední slzy. Slunce začíná zářit a nechává za sebou poslední zimní mraky. Muž přichází k dívce a cítí její smutek, přichází k ní, objímá a utěšuje. A její slzy usychají…“( z bookletu k desce)
Fine Anyway
Píseň Fine Anyway pochází z kazetových nahrávek a byla nahrána ve studiu Mumtaz v Libanonu. Vypráví o osobních rozporech, životních etapách, cestování a osobním pojetí ZENu uprostřed zmatení. Sám v ní cítím bolesti života a jako kdybych viděl toho člověka na kopci, co si nese své bolesti na bedrech, kráčí při zapadajícím slunci, je vidět kouř z jeho cigarety a zhmotňuje se pocit, že život jde dál a vše bude tak nějak fajn.
Had to Come Back Wet
Jedna ze skladeb, které byly nahrány v Paříží v Studio Z. Tato skladba kombinuje více hudebních stylů a pro mě patří k jedné z nejlepších od Rogéra. Podle jeho slov je o tom „jak si člověk prochází zkušeností, kdy se snaží přesvědčit druhého o správnosti svého názoru.“(booklet desky)
Takto bych mohl pokračovat u všech dalších skladeb, protože většina z nich v sobě skrývá nějaký další příběh, ale nechme již mluvení o hudbě a poslouchejme společně tohoto skvělého libanonského skladatele a zpěváka, který rozhodně nesmí být zapomenut. Zde je odkaz na jeho album na Spotify:
Pevně věřím, že vás vyprávění zaujalo a s hudbou od Rogéra strávíte spoustu hodin stejně jako já a blízkovýchodní hudba pro vás dostala nový rozměr. Dále se můžete těšit na hudbu dalších již zmiňovaných libanonských umělců, ale zavítáme i do dalších zemí, například Egypta a kapelou Al Massrieen nebo do Súdánu na naprosto perfektní jazzovou hudbu Šarhabíla Ahmada. V neposlední řadě se jistě brzy společně podíváme na druhé album, které Rogérovi vyšlo v roce 2023.
Zdroje:
testpressing.org, middleeasteye.net, thequietus.com, uncut.co.uk, falseto.com, wikipedia.com, youtube.com, booklet desky Fine Anyway.
Poutník po Východě 